mikliki

Galerie obrázků 

Mezi četnými pozoruhodnými body na Moravě zabírá hrad Sovinec, co se týče scenerie blízkého okolí a též pro historickou důraznost, významné místo. Leží u frekventované silnice a přesto je schovám v polovysokých Moravských lesích. Všeobecně je hrad i vesnice Sovinec málo znám, jen pro obyvatele blízkého okolí. Leží tiše a opuštěn v osamělém lesním údolí a přešlo tam jen málo lidí, kteří by mohli vykládat o tichu a kráse, o bolestech a velikých činech, kterém před časem pohnuly lidskou myslí. Nyní je to už jen tradice, která se sotva vyčte z listů archívů. Hrad Sovinec leží, nehledě na některé opravy jako oprava střechy, v troskách, tak jako mnohé jiné pyšné hrady v Rakousku a na Rýně. Co zachránil zub času, je zpustošeno a zasypáno násilnými činy, které předem rozhodovaly o osudu národů. Tak stojí nyní jako zřícenina, která se dívá z vysoké skály do hlubin lesů na daleko se táhnoucí rovinu jihozápadně, lidmi neobydlenou. Je útočištěm zvířat, která se vyhýbají světlu, a obrůstá různými keři, které na zbytcích zdiva i v prázdných oknech bujně rostou. Po dobrých silnicích se lehko dostaneme přes Dlouhou Loučku. Vesnice tato je skutečně velmi dlouhá a leží ještě v rovině. Zde je vše, pro dobrou půdu a pro starostlivost sedláka, jako v zahradě. K severu a k západu se táhnou lesy a v pozadí se svítí světlá stavení odlehlejších vesnic. Silnice vede dále na sever do kopce, až se dostaneme na horu, kde vidíme Sovineckou rokli se zříceninou a směrem na jih se rozprostírá krásná a bohatá rovina. Cesta vede dále severním směrem a rovina se jižně ztrácí. Brzy vidíme několik málo domků ze Sovince, které sice cestujícímu neposkytnou žádné ubytování, ale přece stačí na odpočinek po několik hodin. Když necháme hrad ještě ležet stranou, dostaneme se sotva čtvrt hodiny cesty na místo odkud malíř udělal tento velice povedený obraz. Zde se ukazuje hrad a v pozadí je jedlový les. Když odejdeme několik kroků od tohoto místa, je vidět bílý kostelíček s kopulí. Není to ovšem je jediné místo odkud je na hrad tak krásný pohled. Obejdeme-li hrad severně a sestoupíme do údolí až k potůčku, vidíme zříceninu vysoko mezi jedlemi tyčícími se k nebi. Vše kolem je na vysoké skále. Z tohoto místa ke vidět opevnění a každý si může představit obtíže a nebezpečí, kterým tenkrát byly vystaveni obléhatelé hradu. Je tu velký klid a je slyšet jen šumot potůčků. Půda kolem Sovince  je sice těžko obdělávatelná poněvadž stráně jsou příkré, ale úroda se vždy vydaří. Klima je sice již trochu drsné, ale za to je tu vody dost, a proto vše dobře roste. Tak přitažlivé jako okolí hradu Sovince jsou báje a pověsti tohoto hradu. Tak například se vypráví, že na hradě sídlil bratr Pontia Piláta, nebo že v době Krista byli hradů Sovince, Rábensteinu a Straleku bratři, z nichž první snad byl v Jeruzalémě při ukřižování Ježíše. Když tuto pověst přejdeme, nacházíme ve zříceninách hradu nápis, který má znak Sovince vyznačen a rok 1107. Pravá událost začíná ovšem teprve 212 let později kolem roku 1319. V této době byl jmenován majitelem hradu Heinrich ze Sovince. tento bojoval v roce 1322 s vojskem českého krále Jana a vyznamenal se v bitvě 28.září u Mühldorfu. Císař Ludvík von Baiern ho ještě na bojišti pasoval na rytíře. Mnoho bohatých a mocných potomků Henricha ze Sovince mělo v 15. a 16. století vliv na událost země. Aź Jessek Pinowský ze Sovince prodal od moravských bratrů zpustošený statek v roce 1545 Johannu z Boskowitz, který jej zase prodal Laurencu Eder von Stiawenitz. Tento daroval hrad své dceři Anně, která byla provdána za Johana Kobylku z Kobyly. tento Johann Kobylka prodal 15.ledna 1623 hrad Sovinec s celým panstvím arcivévodovi z Rakouska Carlu Franzovi, velmistrovi řádu německých rytířů, za 200 000 moravských zlatých. Od této doby vše zůstalo u tohoto řádu. Když roku 1643 řádili Švédové v okolí, usadil se Leonhard Torstenson po dobytí Olomouce a Uničova před Sovince, kde vytrval 4 týdny. Nakonec hrad vydal statečný obránce Augustin Oswald von Lichtenstein pod podmínkou, že všichni mohou volně odejít. Švédové na hrad hodili 1000 ks koulí, 200 ks granátů, ztratili 800 mužů a dostali hrad až když předhradí bylo rozbouráno a to 27.září 1643.

   Veliké náklady stálo obležení, tak například na penězích 43 408 zlatých, 277 000 liberek masa,  555 000 liberek chleba a 13 194 měřic ovsa. Aby tyto částky mohly být sehnány, museli přispět obce Rabenstein, Wiesenberg, Ullersdorf, Schönberg a Dlouhá Loučka. Co ještě zůstalo v hradě nepoškozeno, ukradli Švédové nebo to zničili. Po vyhlášení míru u Münsteru se vystěhovali. Od této doby ztratil hrad na vážnosti a nebyl už vystaven úplně. Hrad zůstal dále majetkem řádu Německých rytířů a ti měli starost zase jej  v jednotlivých dílech vystavit. Když ale byly úřady přestěhovány do Dlouhé Loučky, odpadly i tyto starosti a hrad upadal čím dal tím více. Za to, co se dále s hradem bude dít a co se plánuje, je co poděkovat císařské výsosti, velmistru Maximiliánovi Josefovi, který byl v roce 1837 zvolen velmistrem. Tento se rozhodl, že celou zříceninu hradu opraví, aby tak bylo zabráněno úplnému zničení.